BIO NEBIO, za devatero Berounkami a sedmery Brdy… Pohádka je to dlouhá, ale koho nebude bavit, naštěstí ji nemusí číst.
Hudbu miluju od dětství, kdy jsem poslechem vinylových desek objevil své první lásky: Beatles, Rolling Stones a mraky dalších kapel ze 60. let. Jako kluk jsem obdivoval, jak někdo dokáže u ohně zahrát na kytaru Traktor od Visáčů nebo Nosorožce od Plíhala. V pubertě jsem si řekl, že bych chtěl hrát jako ty kapely a jestli chci někdy sbalit i nějakou holku, tak vzhledem k tomu jak vypadám, žádná jiná možnost než naučit se hrát na kytaru a zpívat momentálně není. Půjčil jsem si španělku od strýce bigbíťáka a pilným cvičením doma brzy získal přezdívku “hudební terorista”. Zanedlouho přišla i první elektrická kytara, kterou jsem si z dílů poskládal sám. Opravdu hrála.
První kapela přišla na vejšce, byla roztomile telecí, ale bavilo nás to. Pak přišly kapely další – hráli hodně jsme po celých Čechách i Moravě, v nejlepších rockových klubech i TV, věci převzaté i vlastní, vydali jsme dvě alba a jeden singl. Založil jsem další kapelu pro mou přítelkyni Terezku, skvělou zpěvačku a hrál s ní.
Pak přišla nucená odmlka a já zjistil, jak mi hraní chybí. Tak jsem hrál aspoň u ohně kamarádům nebo jako host mé bývalé kapely. A třeba i ukolébavky před spaním dětem školkáčům na lyžáku.
Jenomže hraní mi chybělo tak, že když se objevil kamarád Adam (náš bývalý fanoušek a kolega muzikant z bigbítu) s jeho vlastními písněmi, které mě vzaly za srdce i za koule, řekl jsem mu: “Adame, tohle já miluju a Ty budeš potřebovat kapelu, která ty Tvé písničky bude hrát. A jestli mě hned nevyhodíš, tak já v Tvé kapele budu hrát.” A protože Adam neumí vyhazovat lidi, tak v kapele s názvem ALE… už 3 roky hrajeme spolu. Naše písničky si můžete poslechnout na https://aleband.cz
Poslední dobou mě stále víc oslovuje hudba duchovní, třeba mantry a bhadžany. Hrát si s tóny nástroje, zkoumat svůj hlas. Dýchat u toho a pozorovat tělo. Prožívat tu rozkoš, když se vám rozdrnčí dutiny a tón se rozezní naplno. Nebo zkoumat další nástroje a učit se na ně. Vylepšovat své nástroje tak, aby hrály líp. Složit vlastní píseň. Mít radost z toho, že se někdo usměje, rozesměje nebo začne sám od sebe tančit. Že je možný, že to dítě, který vás zrovna s otevřenou pusou a jiskrou v očích pozoruje, bude taky jednou hudbu milovat, zpívat, hrát. Nebo ta vzácnost, když občas někoho písní pohladím tak, že se ho to dotkne, dojme. Hudba je pro mě Láska a mocný Lék. Je mi v ní dobře, jsem to já.
GIVE PEACE IN YOUR HEART A CHANCE AND LONG LIVE ROCK!
